Když občas pochybuji o tom, jestli naše konání nebo naše práce má nějaký smysl, jestli se jenom nedomníváme, že jsme prospěšní pro něco, pro někoho, tak se podívám na ty fotky a videa z tábora. Podívám se na ty děti, jak běhají, skákají, radují se, vřískají, zpívají, hopsají, pobíhají, přebíhají a jsou šťastné. Nepotřebují k tomu mobily ani tablety ani noťasy nebo PlayStationy. Jsou v přírodě mezi stromy, na trávě, na louce, pod stromy, u potoka, u ohně, je jim dobře. Možná řeknete, je to pro ně jenom šidítko a za chvíli by je to omrzelo jako každá nová hračka, kterou třeba najdou pod stromečkem. Já si myslím, že to není až taková pravda, že děti v tomto věku jsou otevřené zrovna tak hrám na sociálních sítích a zrovna tak pobytu v přírodě.

Aktivity

Poznávání nových stromů, květin, ptáků, motýlů, brouků, kobylek, to bych psala hodně dlouho, než bych vyjmenovala, co všechno děti v přírodě vědí a vidí a o čem si povídáme na tomto táboře. Však to máme i v názvu: tábor 4 živlů. Zaměřujeme se na to, aby děti věděly a znaly náležitosti, spojitosti mezi živly, co obnáší živel Země, co přináší živel Oheň, jak spolupracuje živel Voda, třeba v potní chýši, a ne méně důležitý živel Vzduch. Říká se bez vody a jídla vydržíš, ale bez vzduchu je život nemožný. Rok od roku jdeme do čím dál větší hloubky. Jako každý rok jsme se zaměřili na stopování, to je hledání stop zvěře, určování druhů, následné odlévání stop sádrou, dále poznávání stran podle busoly, podle kompasu. Při procházce bylo i plno různých soutěží, úkolů, které měli táborníci plnit. Mezi další aktivity velmi oblíbené, patří vycházky po okolí k Telecímu potoku, kde byly postaveny hráze, které měly zadržovat vodu. Rovněž připomínám lukostřelbu, už 3. rokem přijíždí naše dvojice lukostřelců, nutno podotknout, že našim dětem to jde rok od roku lépe. Nesmíme zapomenout na rukodělné výrobky, které jsou každým rokem jiné. První rok to byly lapače snů, v druhém roce to byla dešťová hůl neboli hromová hůl na přivolání deště, a letos to byl medicínský váček z kůže.

Hosté

Hosté na táboře byli dva. Prvním vzácným hostem byla Mirka Papajiková, která dětem ukázala pozemní akrobacii a uměla to dětem tak vysvětlit, že jsme za chvíli dělali pyramidy všichni, děti i dospělí. Druhá návštěva byl Zdeňkův kamarád Olin, který hrál perfektně na kytaru a připravil dětem pěkné chvíle u ohně. V tuto chvíli jsem si říkala, ano, to je ono. Smích, křik, zpěv a veselé oči. Stojí to za všechen strach, který máte, když takový tábor pořádáte. Ano, strach ze zodpovědnosti za děti, které vám svěří rodiče a nepředpokládá se, že by se dětem mohlo něco stát. Je to neustálý boj, nebo chcete-li rovnováha, mezi tím dát dětem volnost, věřit v jejich schopnosti, dát jim svobodu a mezi starostí, aby se dětem něco nestalo.

Spiritualita

Pobyt na táboře jsme pojali i spirituálně, moje maličkost vedla naše táborníky k obřadům, rituálům a musím říct, že to děti opravdu bavilo.

Začínali jsme obřadem zapálení posvátného ohně, sdílení v týpí podle indiánských pravidel s mluvícím kolíkem, proběhla potní chýše pro děti i dospělé. Hlavní a důležité učení byl Medicine Wheel, který jsme postupně poznávali a na závěr tábora složili zkoušku.